Právo a e-shopy aneb bez čeho se při podnikání na internetu neobejdete – Uzavření kupní smlouvy a obchodní podmínky

Publikováno: 22. říjen 2015

V současné době existuje v České republice více než 35 000 internetových obchodů. Velká většina z nich je provozována pouze jako doplněk či téměř hobby s minimálním rozpočtem. Především pro tyto malé a střední e-shopy připravila Asociace pro elektronickou komerci (APEK) v rámci své činnosti sérii článků zaměřených na právní specifika podnikání na internetu. V druhém dílu naší série se budeme věnovat uzavření kupní smlouvy.

Přestože se může zdát, že je způsob uzavření kupní smlouvy mezi internetovým obchodem a spotřebitelem jednoduchá a jasná záležitost, existují v současné době dva přístupy a výklady k samotnému momentu, kdy k uzavření dojde. Jistě nepřekvapí, že ten méně výhodný pro e-shopu obhajují spotřebitelské organizace. APEK naopak stojí se svým výkladem na straně prodávajících,“ uvádí téma výkonný ředitel APEK Jan Vetyška.

V čem je vůbec určení momentu uzavření kupní smlouvy tak důležité? V případě, že prodávající v obchodních podmínkách nevyloučí aplikaci § 1732 odst. 2 občanského zákoníku, bere se za to, že vystavením zboží v e-shopu učinil závaznou nabídku na uzavření kupní smlouvy. Tu pak nakupující odesláním košíku akceptuje – a smlouva je tedy uzavřena. Naopak jestliže se chce obchodník chránit před nepoctivými zákazníky, může vyloučením aplikace ustanovení § 1732 odst. 2 občanského zákoníku situaci dostat do běžných kolejí – potvrzení nákupního košíku znamená nabídku na uzavření kupní smlouvy. Tu pak podle svého uvážení může obchodník akceptovat či odmítnout. Jednoduše prodá zboží tomu zákazníkovi, kterému jej prodat chce. Odmítnout tak může například ty potencionální nakupující, se kterými v minulosti měl negativní zkušenosti a kteří mu způsobili škodu.

Obchodník by měl mít právo rozhodovat o tom, kterou objednávku akceptuje a kterou ne. Samozřejmě důvody případného odmítnutí dodat zboží či službu nesmí být diskriminační. Zároveň ale není důvod nechat se šikanovat od nepoctivých osob,“ říká k tématu Jan Vetyška. „Součástí kupní smlouvy mohou v souladu s § 1751 občanského zákoníku být obchodní podmínky. V těch může prodávající svůj vztah s nakupujícím v některých ohledech upravit.

Prodávající ovšem v případě, že se rozhodne využít této zákonné možnosti, nesmí opomenout na zasílání dvou samostatných e-mailů. První, který potvrdí přijetí objednávky. Tato povinnost vyplývá opět z občanského zákoníku. A následně druhý, kterým zašle akceptaci nabídky od spotřebitele!

Co musí být součástí obchodních podmínek, respektive jaké jsou informační povinnosti online prodejců, jsme informovali v předešlém díle naší série. V souvislosti s uzavřením kupní smlouvy je však vhodné zmínit ještě jednu opomíjenou povinnost - povinnost poskytnout spotřebiteli obchodní podmínky v textové podobě (§ 1827 odst. 2 občanského zákoníku). Textová podoba je přitom zachována, jsou-li údaje poskytnuty takovým způsobem, že je lze uchovat a opakovaně zobrazovat (§ 1819 občanského zákoníku). To v praxi znamená, že obchodník je opravdu povinen poskytnout spotřebiteli obchodní podmínky v zachovatelné formě. Jednoznačně tedy nestačí hypertextový odkaz.

Všem obchodníkům doporučujeme zasílat aktuální obchodní podmínky, které jsou nedílnou součástí kupní smlouvy, společně s akceptačním e-mailem. Další variantou je pak například tištěná forma obchodních podmínek přiložená ke zboží,“ doplňuje Jan Vetyška.

Co naopak obchodních podmínek nepatří a ve svém důsledku ani nemůže být platnou součástí kupní smlouvy, to jsou nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách. K těm se vztahují § 1813 až 1814 občanského zákoníku. Jako příklad můžeme uvést jmenovitě z § 1814 ustanovení:

Nepřiměřená ujednání do obchodních podmínek seriózního e-shopu nepatří. Proto zásadně nedoporučujeme obchodníkům, aby si text obchodních podmínek sestavovali samostatně či na základě kopírování z jiných internetových obchodů. Vždy je vhodné se obrátit na advokátní kancelář, případně je možné zdarma využít našich APEK Vzorových obchodních podmínek,“ uzavírá Jan Vetyška.

Komentář JUDr. Josef Aujezdský - advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský

Kromě úpravy některých práv z kupní smlouvy může podnikatel prostřednictvím obchodních podmínek také plnit své informační a poučovací povinnosti vůči spotřebiteli. V praxi se může jednat nejen o povinnosti stanovené občanským zákoníkem, ale kupříkladu i o informační a poučovací povinnosti, jejichž splnění vyžaduje zákon o ochraně spotřebitele či zákon o ochraně osobních údajů.

Kupní smlouva a obchodní podmínky:

  • zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
    • § 1732 a § 1733 – vztahující se k momentu uzavření kupní smlouvy
    • § 1751 - 1753 – obchodní podmínky součástí kupní smlouvy
    • § 1813 – 1815 – nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách
    • § 1827 – poskytnutí obchodních podmínek spotřebiteli v textové podobě
  • Případně můžete využít volně dostupné APEK Vzorové obchodní podmínky